Smutná láska

5. května 2007 v 11:05
Peťa Seděla sama v parku. Bylo tam krásné a uklidňující ticho... Nic ji nerušilo, mohla v klidu přemýšlet o sobě. Pořád musela vzpomínat na ty chvíle kdy jí život ještě bavil…začala být velká zima třásla se ale ani to ji nedonutilo jít domů. Byla šíleně zamilovaná do kluka který jí pohrdal.Nevěděla jak se té bolesti zbavit…včera ho viáděla jak se plazí po jedné hrozné fifleně a když prošla kolem něj, celá banda se začala smát.Pořád na to musela myslet a moc jí to tížilo. Přemýšlela jak se zbavit té strašné bolesti. Potřebovala něco co by ji bolelo víc než to zlomené srdce… z rozbité lavečky si vytáhla ostrý špičatý šroub a začala se řezat.Rány která si dělala nebyly hluboké…ona nechtěla umřít ale chtěla aby cítila jinou bolest.Je to zajímavé…cítila tak velikou úlevu…Najednou slyší jeho hlas…říká si že je to z toho jak na nějpořád myslí ale ten jeho hlas se více a více zesiloval. Byla z toho tak nervozní že se začala znovu řezat… měla celé oblečení od krve a ten kluk vyšel ze tmy stromů která schovávaly park. Skrčila se a doufala že si jí nevšimne. Najednou viděla u sebe stát tři stíny klučičích postav. Byla unavená a neslyšela přesně co si říkaly. Njednou ucítila jak ji jeden s těch kluklů chytl a postavil ji před sebe. Byla v šoku. Najednou ji ten kluk odžduchl a hodil druhému klukovi. Když se mu podívala do očí, všimla si že ej to kluk kterého tak miluje…Cítila se tak bezbraně . Ten kluk sivšiml že má v ruce ten šroub. Když se ji pokoušely znásilnit a ona sebou nepřetržitě trhala… pořezal ji tím šroubem celé břicho…brečela.Slzy jí tekly po tváři a cítila jen tu strašnou bolest hlubokých ran řezů. Prosila je at ji nechají a čím víc je prosila tim více si sní pohrávaly. Najednou slyšela někoho přiházet. Byl to nějaký kluk a když viděl co jí chudince dělají, začal se snimi prat. Bohužel oni byly tři ale nakonce odešli…ona tam stím klukem zůstala sama. Brečela a hrozně se třepala…byla v šoku..když se jí ten kluk pokusil zvednout, začala se od něj odtrhávat a třásla se ještě víc…pochopil že se ho bojí.Vysvětloval jí že se ho nemusí bát ale ona i přesto nenechala na sebe sáhnout. Byl to hrozný pohled když se kní přiblížil a ona měla ten vystrašený pohled v očích. Vytáhl si z kapsy telefon a zavolal sanitku. Sanitka tam byla do pěti minut. Když se ji sanytář pokoušel dat na lehátko, škobala sebou a brečela. Ten kluk co ji pomohl mu vysvětlil co se stalo a on pochopil že na sebe nenechá žádným mžem sáhnout. Proto ji do auta dostala sanytářka která tam dojela také.
Když dívka ležela v nemocnici po operaci, dlouho spala.Když se probudila, stála u ní setřička aříkala jí že u byl nějaký kluk jí navštívit.Tohle sejí stalo čtyřikrát a vždycky zaspala příchod neznámého kluka. Až jeden den kdy málo spala, se vzbudila a u ní seděl ten kluk který jí tenkrát pomohl.Ze začátku na něj nemluvila protože jí to připomínalo tu hroznou noc, ale když mluvil jen on a byl na ni tak hodný promluvila na něj taky. Ten kluk za ní chodil celý týden, jmenoval se tomáš. Když ji pustily domů, staly se znich nejlepší kamarádi. Trávily spolu spoustu času a ona k němu začala cítit něco mnohem víc. Po měsíci byla tahle touha oboustraná.Začaly spolu chodit. Byl to snad ten nejkrásnější pár na světě. Každý jim jejichj vztah záviděl. Jakbyla Peťa vždycky sama, měla spostu kamarádů. Všichni ji měly moc rádi. Byla moc šťastná… tohle byl ten nejkrásnější čas…Měla všechno co si mohla přát a tohle štěstí přála každému…byla to doba co ji naposledy viděl někdo jak se nesměje. Bylo to nejšťastnější holka na světě. Všechno ji vycházelo a tak to bylo rok a půl. Jednou si ji zastavil před školou ten kluk a omlouvalse jí za to co jí kdysi udělal a bylo mu to opravdu moc líto. Ona měla tak krásné chvíle života že neměla důvod mu to neodpustit. Když to Peťa řekla Tomovi, nechápal jak mu mohla odpustit takovou věc. Ona mu vysvětlila že je tak š´tastná, že kolem sebe nemůže mít lidi kteří by nebyly. Uběhl další rok a Peťa pořád vedla ten šťastný život. Asi jí to bylo souzeno za to cosi protrpěla, na celý život.Jeden den přišla za tomen a řekla mu že je sním těhotná. Čekala že Tomáš bude nevrlý a naštvaný ale naopak. Měl takovou radost.Sice to znamenalo že bude muset ukončit studia ale jí to nevadilo. Tomáš ji miloval jako nikdy nikoho. Měl velké plány do budoucna.Když spolu jendou měly sraz v jedné restauraci, dlouhou dobu nešla.Tomáš jí volal ale nebrala telefon. Když se podíval z okna retaurace, viděl jak se venku scházejí lidí…Byl zvědavý a šel se tam taky podívat…když se cpla dopředu lidé si řikaly.. kdo ji srazil jaký blázen…když došel až do předu…pozornopst poutala Peťa. Byla celá odkrve. Tomáš se kní sklonil a začal hrozně brečet. A Petra říkala… Tome nebreč. Já tě miluju prosím nebreč. Proč se mi to muselo stát? Byla sem, tak štastná, čekám stebou dítě, všcehno mi vycházelo a ted se mi tohle stalo..Cítila že umírá…Peti neboj, ty neumřeš..říkal tomáš…padaly mu slzy a v hlase měl najednou beznaděj…když ji držel v náruči, ona mu řekla Tome tohle se nemělo stát, tohle se nám nemělo stát…bylo zcela jasné že zemře…ale umírala dlouho a sanitka pořád nejela…Tome…já sem asi potratila naše dítě…odpust mi to rposím. Všechno jsem zkazila….tohle se nemělo stát…moc tě miluju a nikdy na mě….vydechla a už nemluvila. Tomáš začal hrozně brečet. Pet´Tu odvezla sanitka. Ale stejně. Všechno už skončilo.Po půl roce Tomáš na to stále myslel a pak šel k té restauraci a vstoupil do silnice.Jeho poslední slova byly…Peti pod pro mě.Jdu za tebou…najednou cítil bolest a pak slyšel jemný hlas. Jsme zase spolu…byl to hlas který patřil peti.Byl tak šťastný…ale pak mu Peťa řekla, ale měl jsi zemřít až ve staří a ty si zemřel nyní. Tvoji smrt sem zavinila já a už se nikdy nemůžeme setkat. Pak zmizela a sní vše.Všechno to bylo zbytečné….slyšel doktora jak říká…ten kluk umírá…a on si v duch říkal. Chtěl jsem jít za ní a ono to nejde, tohle všechno bylo zbytečný a najednou necítil vůbec nic…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 janička janička | E-mail | 26. dubna 2008 v 13:25 | Reagovat

hafec smiutný...stalo se mě něco podobnýho

2 Šárka Šárka | 13. května 2008 v 14:58 | Reagovat

tak tohle mne dostalo

3 Ypsilonka Ypsilonka | Web | 5. června 2009 v 17:55 | Reagovat

Krásný, ale smutný...

4 R?hüł R?hüł | E-mail | Web | 24. října 2011 v 23:29 | Reagovat

Usmívej se,zítra bude hůř…:-) Dobrej článek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama