Holocaust za 2. světové války

27. února 2008 v 20:09 |  Články



Co je to holocaust?
Holocaust je označení pro systematické a státem provozované pronásledování a hromadné vyvražďování Židů, Romů a dalších skupin, jež nacisté považovali za méněcenné, prováděné nacistickým Německem a jeho spojenci v době druhé světové války. Někteří termín rozšiřují i na pronásledování a vraždění dalších etnických a náboženských skupin, či politických odpůrců režimu. Termín holocaust také bývá občas používán jako označení pro jakýkoliv zločin proti lidskosti či masakr.
Patří k nejhrůznějším zkušenostem celých lidských dějin, nejen počtem zavražděných, ale také metodou vyhlazování. Milióny mužů, žen a dětí byly bezcitně zavražděny ve jménu ideologie, jež hlásala nadřazenost tzv. "germánské rasy". Židé mají pro vyhlazování termín šoa, neboli katastrofa.

Září 1939 - červen 1941

Masakr choromyslných

Vyhlazení německých duševně chorých nastolilo v nacistickém státě zločinnou atmosféru. Rozhodující krok směrem k radikálizaci kriminálního chování byl učiněn uvnitř hranic Říše, když byl nařízen program tzv. euthanasie. Pojem eutanázie označuje systematické vraždění duševně nemocných a jinak postižených pacientů v německých ústavech. Eutanázie probíhala v utajení. Během necelých dvou let bylo více než 100 000 Němců zavražděno svými spoluobčany za pomoci německého lékařstva. Od 20. let se v Německu mluvilo o mentálně nemocných jako o "prázdných slupkách", "pololidech", mrtvých dušich" či zbytečných existencích". Hitler dal příkaz k vraždění, jeho provedení svěřil Philippu Bouhlerovi a Karlu Brandtovi, kteří vybudovali systém - Akci T4. Lékaři všech německých ústavů pro duševně choré museli zaslat docentrály T4 dotazník s několika kopiemi, informující o totožnosti a chorobopisu každého pacienta. Tzv. experti po prostudování dokumentů rozhodli "udělit" části z nich "smrt z milosti", aniž by o ni byl samozřejmě kdokoli z nemocných žádal či byli informováni příbuzní. Označené oběti pak odvlekli z útulků do zvláštních ústavů, kde jim pomohli umřít kysličníkem uhelnatým v plynových komorách maskovaných jako sprchy. Těla pak byla zpopelněna a urny s popelem poslány rodinám se zfalšovanými úmrtními listy. Německé obyvatelstvo tak odhalilo celý rozsah tohoto zločiného procesu a Hitler musel tuto akci v srpnu 1940 přerušit. Počatkem roku 1941 se do německých koncentračních táborů odebraly lékařské komise a vytřídily zde tělesně postižené či nevyléčitelně nemocné vězně. Na 20 000 osob bylo pak posláno na smrt. Akce T4 byla operace s dvojím cílem: ideologickým - vyčištěním německé krve, a ekonomickým - omzení výdajů na ústavy pro choromyslné.

Protižidovská politika v Polsku

Obsazení západního Polska vydalo nacistům do rukou 1 800 000 židů. Nacistický tát se jich hodlal zbavit. Velké dílo etnického čištění, spojující přemisťování, vyobcování a přeskupování obyvatelstva, bylo svěřeno Himmlerovi. 30. října Himmler nařizuje, aby byli všichni židé ze severozápadní části Polska , deportováni na západ Polska,. Ukazálo se, že tyto plány jsou neuskutečnitelné. Vyhánění tisíců židů do vychodního Polska, obsazeného SSSR, muselo být přerušeno po sovětských protestech. Od té doby Himmler promýšlel jiný výklad této formulace a zaujala ho technika usmrcování plynem. První plynová komora v Polsku byla uvedena do provozu roku 1939 v Poznani. Zplynování pokračovalo v Pomořansku a v Prusku. Jednotky SS vytvořili roku 1940 ghetta. Do ghett a muselo odejít v Lodži 100 000 židů v Lodži, v říjnu k tomu bylo přinuceno 400 000 varšavských židů a totéž se opakovalo v Krakově, Radomi a Lublinu. Jejich účelem bylo židy izolovat, eliminovat nejslabší z nich hladem a nemocemi a zároveň zachovat bezplatnou pracovní sílu.

Okupace západní Evropy

Okupace Francie uvedla v chod další projekt: vystěhování evropských židů do Afriky. Organizace SS a německý ministr zahraničních věcí, opovědný za okupované země, tehdy uvažovali o "plánu Madagaskar". Plánovali transport 4 milionů židů během 4 let. Ale od srpna bylo patrné, že se plán Madagaskar nedá provést, neboť moře kontrolovalo anglické loďstvo.

Operace Barbarossa

Himmler navštívil koncentrační tábor Osvětim a nařídil svému zástupci Rudolfu Hessovi, aby v Brzezince přichystal tábor pro tisíce sovětských válečných zajatců. Hitler věděl, že mu plánované dobytí SSSR vydá do rukou miliony ruských židů. Armáda uzavřela dohodu s RSHA (hlavní říšský bezpečnostní úřad) : u každé armádní skupiny měly být malé jednotky SS a policie pověřené popravováním civilistů. Náčelníci skupin dostali instrukce od Heydricha. Nařizoval zlikvidovat bez vyšetřování a bez milosti židy, Cikány, bolševické komisaře a Asiaty. Ve stejném duchu se nesl dekret Barbarossa, který vyjímal akce německých vojáků proti civilistům a povoloval represivní akce proti celým vesnicím. Všichni polští židé byli přeskupeni do ghett a na emigraci už nemohli vůbec pomýšlet. Hitler už nemohl vyřešit židovský problém pouze emigrací či přestěhováním židů. Náčelnící dostali povolení zabíjet židy, nebyli ovšem v době vpádu do Ruska zplnomocněni k jejich úplnému vyhubení.

Po 22. červnu 1941

Když 22. června 1941 překročily jednotky sovětskou hranici, žily na území 4 miliony židů. 1 500 000 osobám se podařilo uniknout, 2 500 000 ruských židů zůstalo.
Skupina A, která působila v pobaltských zemích, povraždila během 6 měsíců 230 000 židů. První vlna způsobila během léta a podzimu roku 1941 smrt 500 000 civilistům. druhá vlna začíná na podzim 1941 v pobaltských oblastech a v roce 1942 zuři na všech okupovných územích Sovětského svazu. Plnou silou zasáhla 2 miliony židů, kteří unikli první vlně. Ty bylo třeba umístit do ghett. Tato opatření dovolila zabít další milion ruských židů. Umírali hladem, zimou a epidemiemi v ghettech nebo byli vražděni v lesích, kam uprchli. Čety akce T4 byly odveleny do Lublinu. 3. září byl v Osvětimi na sovětských zajatcích a na duševně chorých poprvé vyzkoušen cyklon B. Himmler chtěl zbavit Říši a Protektorát Čechy a Morava všech židů, kteří se tam ještě nacházejí a tak poslal 60 000 osob do Lodže. 26. září padl Kyjev a nacisté zajali 665 000 ruských vojáků. Hitller chtěl, aby byli všichni židé deportováni z Říše do konce roku 1941. Ale vyhlazovací tábory nebyly ještě připraveny a ghetta byla přeplněna. Do konce února 1942 bylo do Lodže odtransportováno 53 000 židu. někteří skončili v ghettech "vyčištěných" od svých předchozích obyvatel. Technika likvidace SS spočívala v kombinaci tří již použitých metod - deporatce po železnici, uvěznění v koncentračním táboře a usmrcení plynem. Podobně jako duševně choří a cikáni byli i židé označeni a transportováni jako dobtyke, zplynováni jako obtížný hmyz a spáleni jako odpad. Dále nalezlo smrt 150 000 židů v Chelmnu. Od listopadu projížděly kamiony s plynovými komorami okupovanými oblastmi SSSR, aby dokončily vyhlazení sovětských židů. Další vyhlazovací centra byly Belzec, Sobibor a Treblinka. Na všech třech místech se postupovalo identicky: deportovaní byli přesvědčování, že jsou v tranzitním táboře a před odjezdem se musí osprchovat. V Brzezince bylo zplynováno nejméně milion osob. Některá ghetta fungovala jako tranzitní centra, jakmile se zčásti vylidnila byla znovu doplněna. Když se rytmus usmrcování zpomalil, odjížděly oddíly do vesnic a vraždily jejich obyvatele jedntotlivě, výstřelem do týla. V listopadu 1943 konečné řešení vyvrcholilo. 42 000 dělníků z pracovníchh táborů v okrese Lublin bylo schromážděno a hromadně povražděno střelbou z automatických zbraní. Většina židů byla dopravena v nákladních vagónech po železnici do Osvětimi a na místě šla do plynu. Židé byli odsouzeni k nevyhnutelné smrti jako rasa. Podmínky jejich odchodu ze života se mohly lišit pouze podle toho, zda byli považováni za výrobní nástroj nebo za pokusné králíky pro lékařské experimenty. Osvětim představuje nejúplnější formu ovládání člověka člověkem. Osvětim vymysleli lidé a jiní lidé zde nalezli smrt. Jedni ani druzí se neviděli, ani spolu nikdy nemluvili. O jakémkoli lidském citu zde nemůže být ani řeč.

Konec zabíjení

Když bylo jasné, že Třetí říše je v rozpadu, dostali agenti SS rozkaz, aby vyvedli kolony Židů z koncentračních táborů, aby mohli být pozabíjeni v týlu. Důsledkem holocaustu bylo stěhování mnoha Židů do Palestiny, kde chtěli založit svůj vlastní židovský stát. V roce 1948 se jim to také podařilo.Od druhé poloviny roku 1945 byl také zřízen Norimberský soudní tribunál. Zde byli obviněni a odsouzeni přeživší a chycení nacisté.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stanley Stanley | E-mail | Web | 6. března 2012 v 1:14 | Reagovat

Heej tak to je libovýý

2 Xabier Xabier | E-mail | Web | 9. května 2012 v 12:14 | Reagovat

Dobrej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama